Porsche 917 – Bestie na kolech (2. část)

Porsche 917 – Bestie na kolech (2. část)

Pokračování úžasného příběhu o jedné z nejlepších závodních placek 70. let... Předchozí část tady: Porsche 917 – Bestie na kolech (1. část)


Zlatá sedmdesátá

Neúspěchy minulé sezóny vytvořily pro Porsche základy silné motivace. Ferrari v roce 1970 zbrojilo se svou novou 512, jenže Němci už byli v tuto chvíli připraveni psát dějiny. Spolčení s úspěšným manažerem Johnem Wyerem a jeho týmem, který byl podporován známou olejářskou firmou Gulf, bude už navždy brilantním rozhodnutím. Gulf-Porsche se rázem stal oficiálním továrním týmem.

Předešlé problémy s nedostatkem přítlaku na zadní nápravě vyřešil právě šéfdesignér z Wyerova týmu. Ten si totiž během testování všiml způsobu, jakým je mrtvý hmyz rozprášen po karosérii a uviděl místa, kudy proudí vzduch a kam jej nejlépe nasměrovat.

Stačilo pár kousků hliníku a gafy přímo na místě… a tadá! Zrodila 917K se zadkem, s jakým ji všichni dobře známe. A stačilo pár kol, aby oba piloti Redman a Ahrens věděli, že tato inovace klíčově mění zákeřný charakter auta. Nakonec se držela minuta ticha za oběti z říše hmyzu, které posloužily vyššímu účelu.

Gulf-Porsche navíc nebyl jedinou sebrankou více sil najednou. V Rakousku vznikla stáj Porsche Salzburg a tovární podporu dostal i tým Martini Racing.

S čerstvými poznatky ve vývoji byla představena i nová verze 917LH. Vylepšená karosérie s dlouhou zádí ještě více snížila odpor vzduchu, zatímco generovala přítlak na těch správných místech.

Ideální set-up na Le Mans, nejlépe v modro-zelených, psychydelických barvách týmu Martini Racing, jejichž 917LH dostala pojmenování „hippie car“. Pro 1000 km na italské Monze byl zase představen větší 4,9 litrový motor s výkonem 600 koní.

Sezónu 1970 můžeme rovnou označit jako sebestřednou přehlídku úspěchů. Vrcholem nechť je první vítězství na Le Mans pro 917K s číslem #23 týmu Salzburg, v níž excelovali Hans Herrmann a Dick Attwood, a dále druhé místo pro 917LH Martini Racing.

Vskutku se jednalo o závodní masakr, protože z 51 účastníků dojelo do cíle velice mokrého závodu pouhých sedm vozů (včetně kamerového vozu 908/3, který zde natáčel McQueenův film Le Mans).

A hrozba Ferrari?  Meh, jen si honili trika. Z deseti závodů světového šampionátu Porsche nevyhrálo pouze jednou, na začátku roku v Sebringu. Dřívější outsider se najednou stal autoritou ve své třídě. I když to občas vypadalo takhle…


Troufalá provokace

Rozjetá triumfální nálada Porsche 917 nepolevila ani v roce 1971. Vozy v barvách Gulf a Martini fungovaly s ohromující silou. FIA ke všemu na další rok plánovala pozměnit pravidla třídy, do které by 917 už nezapadala. Vedení ze Stuttgartu proto samozřejmě chtělo naposledy nakrmit svou bestii vítězstvími.

Jediný záchvěv konkurence tuto sezónu představovali pouze Ferrari a Alfa Romeo. Právě Alfa na anglickém Brands Hatch přerušila jedenáctidílnou šnůru prvních míst devětsetsedmnáctky. Drzí Italové si ale tímto jen zapříčinili další kroky ve zdokonalování 917. „Mamma mia!“ ozvalo se zanedlouho poté.

917LH byla nyní tak stabilní, že piloti mohli při rychlostech dosahujících 390 km/h v klidu sundat obě ruce z volantu.

Uvedly se motory o objemu pěti litrů s výkonem až 630 koní a točivým momentem 589 Nm, nové hořčíkové šasi ještě snížilo hmotnost a definitivní verze 917LH měla opět lehce přepracovanou aerodynamiku. Vskutku byla nyní tak stabilní, že piloti mohli při rychlostech dosahujících 390 km/h v klidu sundat obě ruce z volantu.

Na Le Mans 1971 se objevil i těžce modifikovaný typ 917/20, jež byl jakousi testovací mulou aerodynamických vychytávek a dílů pro sérii Can-Am. Jde o to známé, růžově zbarvené auto s řeznickým diagramem vepřového masa a trefným přízviskem „Pink Pig“ (růžové prase). Bohužel však havarovalo kvůli selhání brzd.

Poháry si proto odnesli pro změnu Helmut Marko a Gijs van Lennep s 917 v barvách Martini a hned za nimi dokončili na druhém místě Attwood s Müllerem z týmu Gulf-Porsche.


Vše nakonec završil další titul ze světového mistrovství vytrvalostních závodů. Fantastická ukázka toho, jak provokativní konkurence dokázala Porsche vybičovat k ještě lepším výkonům. Po dvou letech nadvlády byla 917 zaslouženě na seznamu těch neporazitelných.

Monstrum z Can-Am

I přes změnu pravidel nemělo Porsche v plánu poslat 917 předčasně do důchodu. V zámořské sérii Can-Am tolik slávy nesbírala. Skvělé místo, kam směřovat další vývoj a svou nenasytnost.

Výkonné osmiválce Chevrolet pohánějící vozy McLaren M8F dominovaly ve většině závodů, zatímco Porsche 917 PA v otevřené verzi Spyder stále neměly dostatek výkonu k poražení těch nesofistikovaných Big Blocků.

Nezastavitelný model 917/30 dokázal ze svého foukaného dvanáctiválce o objemu 5,4 litru vyprodukovat až 1580 koní!

Jakýmsi posledním hurá tedy můžeme považovat zavedení turbodmychadly přeplňovaných motorů. Ty se v letech 1972 a 1973 postaraly o zadupání McLarenu do země. Finální, nezastavitelný model 917/30 dokázal díky volným pravidlům ze svého foukaného dvanáctiválce o objemu 5,4 litru vyprodukovat až 1580 koní a zrychlit z 0-100 km/h za 2,3 sekundy (ve kvalifikačním nastavení).

Později dostal přezdívku „Can-Am Killer“ (zabiják Can-Am). Porsche zase s přehledem excelovalo, až zničilo diváckou popularitu těchto závodů.

Za svou existenci vzniklo snad 11 variant Porsche 917. Dosáhlo si mnohokrát na vítězství včetně vysněného Le Mans, podrobilo si okruhy po celém světě a vysokým egem ke konci života ještě stačilo zničit jednu závodní sérii.

Bezchybné okolnosti pro šanci podmanit si vytrvalostní závody zprvu neměly daleko k riskantnímu balancování nad finanční propastí a zoufalství z neúspěchu. K výhře je ale potřeba riskovat, čímž je 917 zářným příkladem.

Pokud jste tedy měli nevysvětlitelnou náhodou po uslyšení slov „Porsche“ a „Le Mans“ v hlavě jaksi vzduchoprázdno, doufáme, že odteď tam bude silně vštípena modro-oranžová nebo vlastně jakkoliv jinak zbarvená 917. A tak je to správně.

Konec, nalijte mi Martini…


Foto: presse.porsche.de, autowp.ru

Daniel Fuglevič
Facebook
Instagram