Yellowbird: Zrození – Ruf CTR

Yellowbird: Zrození – Ruf CTR

Král ve světě upravených vozů, ikona sportovních aut 80. let a hvězda snad prvního virálního videa. Zřejmě tedy nebude od věci ten komiksy inspirovaný nadpis o začátcích jednoho slavného jména.

Chystá se vskutku velkolepý skupinový test. Kalendář udává jaro 1987 a časopis Road & Track nashromáždil pohádkovou hromadu nejrychlejších supersportů planety.

Lze si představit, jak všichni přítomní redaktoři promnou oči a vzápětí hledají kyslíkové masky. List účastníků jednoduše bere dech. Parkoviště hotelu poblíž německé testovací dráhy Ehra-Lessien okatě zaplnily skvosty jako Ferrari Testarossa, Lamborghini Countach 5000S, Porsche 959, AMG Hammer, Koenig /RS, Isdera Imperator 108i, Ferrari 288 GTO a jedno navenek lehce upravené Porsche 911, jehož zadní křídlo napovídá verzi Turbo, ale úzké boky karosérie vytváří jisté pochybnosti.

Jak bude za chvilku objasněno, jde o nekompromisního vítěze testu, Ruf CTR. A právě tady, při focení zjevného ekvivalentu tehdejších Avengers, sebranky nejmocnějších automobilových hrdinů světa, kanárkově žlutá 911 v kontrastu s šedě zataženou oblohou zformovala v hlavě fotografa Johna Lamma dnes kultovní přezdívku – Yellowbird.

Nemůžeme mít za zlé, že Alois Ruf po převzetí společnosti po svém otci, přeměnil jméno Ruf Auto ze zdařilého výrobce autobusů na nyní bájného úpravce vozů Porsche. Určitě mu takové rozhodnutí schvalujeme (přece jen autobusy jsou celkem nuda), načež popularita jeho vyladěných Porsche exponenciálně rostla a rozsah možností taktéž, jakmile byla značka Ruf v roce 1981 německými úřady právně uznána výrobcem automobilů, ne dosud pouhým úpravcem.

Road & Track nepřijel do Německa jen protáhnout pár neskutečných aut, výběr lokace tohoto testu měl svůj význam. Co jiného byste chtěli na polygonu VW s přibližně devítikilometrovou rovinkou zjistit jiného než odpověď na ohranou, ale pro nás až nesmyslně důležitou otázku, kdo je nejrychlejší?

„Něco s výkonem a schopnostmi Group C prototypu, ale v decentním, denně použitelném balení.“

Ferrari F40 pár dní zpátky vytvořilo milník produkčních vozů, a právě díky svým očividným schopnostem možná nedostalo pozvánku na tuto párty. Redaktoři zřejmě tušili, že mu titul nejrychlejšího sériově vyráběného auta s naměřenými 324 km/h dlouho nevydrží.

Alois Ruf totiž zapůjčil k testování v Německu svou novou zbraň, stručně popsanou jako: „Něco s výkonem a schopnostmi Group C prototypu, ale v decentním, denně použitelném balení.“ Definice, v níž se odráží označení „CTR“ (group C Turbo Ruf).

A jelikož je nám všem stále 12 let, tak nejrychlejší auto vyhrává a sklízí náš obdiv. Ruf CTR toho dne na okruhu Ehra-Lessien upaloval rychlostí 339,8 km/h. Nechal za sebou všechny ostatní. Ani technicky dokonalé Porsche 959 nehrálo tak nebezpečnou hru v porovnání s Yellowbirdem.

Další úroveň úžasu přidal Alois, jenž krátce po rekordní jízdě souhlasil s redaktory na krátkých převodových stupních, přesvědčen, že patřičnými úpravami poměrů by ještě vyšší rychlost nebyla problém. Průtrž mračen na konci testu, vyhledání přístřeší a následné holdování oblíbenému bavorskému pivu možná jeho prohlášení lehce zkresluje. Přesto mu věříme.

Takže zaokrouhlených 340 km/h ve žlutém Porsche, které papírově vůbec Porsche není, nemá totiž klasické stuttgartské erby a nese svůj originální VIN kód. Přichází domněnka, že šílená 80. léta byla vážně festivalem tvrdých drog, přičemž velkou várku denně konzumovali právě inženýři Rufu.

Aerodynamický odpor se stal nepřítelem. Proto jako základ nepoužili širokou karosérii modelu 930 Turbo, ačkoliv přeplňovaný motor byl rozhodnutím od samotného začátku.

Mnohem štíhlejší a lehčí skořápka Carrery 3.2 zajistila hladší obtékání vzduchu, kdy pozitivně pomohlo i zkrouhnutí počtu vnějších zrcátek o 50%, použitím jednoho malého kousku ve stylu závodního Porsche 935. Následovaly uhlazené nárazníky ze sklolaminátu, upravené zadní Turbo křídlo zaručující stabilitu ve vysokých rychlostech a nakonec do úzkých boků zařezané NACA nasávače, vedoucí k tomu mocnému motoru…

Časem ovšem došlo k závěru, že nasávače odvádějí vzduch spíše směrem od intercoolerů, namísto do nich, a to důsledkem oblasti nízkého tlaku vzduchu v této časti karosérie. Později vyrobené Yellowbirdy tudíž postrádají tento oči přitahující, ale bohužel špatně fungující detail. Nicméně… zpátky k motoru.

Pod lehkým hliníkovým víkem trůní reaktor vytvářející onu čirou rychlost. Šestiválcový boxer o objemu 3,2 litru z Carrery byl pro Yellowbird převrtán na 3,4 litru, vybaven zdokonaleným systémem vstřikování Bosch Motronic a zapalováním zprvu navrženým pro okruhového velikána Porsche 962.

Všechnu pozornost však strhávala pouze jediná informace – přeplňování párem KKK turbodmychadel sídlících hluboko v motorovém prostoru, neozářených denním světlem. Když uvidíte motor demontovaný ven z vozu, zdá se, jakoby turba společně s výfukovým systémem celý motor objímala. Jak hrůzostrašně roztomilé. Blow-off ventil pak vytváří zvuk dosti blízký kanárkovi. Důvod navíc, proč se přezdívka Yellowbird lehce uchytila.

Zdá se, jakoby turba společně s výfukovým systémem celý motor objímala. Jak hrůzostrašně roztomilé.

Šlo tehdy o jedinou, dvakrát přeplňovanou 911 a ani sekvenční uspořádání náběhu plnícího tlaku – kdy nejdříve pracuje menší turbodmychadlo, a teprve jakmile proud výfukových plynů zesílí, rozběhne se i větší turbo, jež zatím vyčkávalo na povel – nezamaskovalo onu bipolární poruchu.

Jednodušeji řečeno, Yellowbird měl stále znatelný turbo lag, i přes vynaložené úsilí Rufu skrýt ho. Pokud ovšem zkusíme parafrázovat mnohem povolanější šťastlivce, elementární nástup výkonu a kopanec do vašich ledvin se opravdu povedlo příznivě zjemnit, například oproti již zmíněnému, surovému Ferrari F40.


Přichází část s mozek zamotávajícími čísly. Upravený boxer dokázal produkovat udávaných 476 koní a 553 Nm točivého momentu. Najdete ale zdroje, které přiznávají, že hodnoty kolem 550 koní jsou blíže pravdě. Alois Ruf později prohlásí, že v Pfaffenhausenu (sídlo Rufu) používají skutečně velké koně. Vtipálek. Nejvyššího výkonu jste dosáhli při 5950 ot./min. a omezovač na vás číhal při vyhnání ručičky k 6800 otáčkám.

Pro lepší představu kolik síly a točivého momentu musela zadní kola zvládat, vezměte v potaz jednu bizarní skutečnost. U prvotních prototypů měli inženýři problém s protáčením ráfků uvnitř samotných pneumatik! Tuhle nepříjemnost vyřešila až kombinace 17‘ kol Speedline obutých do bezpečnostních pneumatik Dunlop Denloc, které i při defektu ve vysoké rychlosti zůstanou přichyceny k ráfku (jak byste se zřejmě dovtípili, původně byly vyvinuty pro Porsche 959).

Zrychlit z klidu na obligátních 100 km/h stihne Yellowbird za 3,7 sekundy. Na 200 km/h poté za 11,6 sekundy. Působivých schopností by ale nebyl schopen, nebýt originální převodovky od Rufu. Již delší dobu obstarávali konverzi na pětistupňovou skříň pro majitele 930 Turbo, jelikož Porsche nedisponovalo tímto luxusem ještě do pozdních osmdesátých let. Stejná převodovka s takzvanými „dog-leg“ dráhami řazení tedy našla rychle místo i ve žlutém voze.

Kdyby se vám třeba jednou božsky poštěstilo, tak pamatujte – jedničku řadíte doleva a dozadu.

Pouliční respekt mezi konkurencí dále narůstal, i když se začalo mluvit o hmotnosti. Odlehčené díly karosérie zajistily podstatné škrty na váze. Pozdější modely pak mají extra prořezaný zadní nárazník, čímž pozbylo pár gramů a zefektivnilo se odvětrávání vysoce přeplňovaného motoru.

Celkově je tedy Yellowbird opravdu lehoučký. Se svými 1170 kg je o znatelných 209 kg obratnější ve srovnání s luxusněji vybaveným Porsche 930 Turbo. Interiér Rufu je pochopitelně značně vybydlený. Integrovaný bezpečnostní rám pomohl zpevnit šasi, přičemž hlavně chrání před záhubou při bouračce s trojcifernými čísly na rychloměru. Dále klasicky skořepiny Recaro se čtyřbodovými pásy, a přestože najdete uprostřed skromné palubovky rádio, vyjde vám – ehm, trochu předvídatelně – lepší poměr váhy a výkonu než u současné 911 Turbo S (991).   

Yellowbird se narodil do správné doby, kdy bylo přeplňování oslavováno, ne zatracováno ve spojení se záchranou planety. Řídit rychlé auto s opožděnými reakcemi vám propůjčovalo jisté uznání jakožto hrdiny, respektive se o tom autor těchto řádků domnívá (ubohé devadesátkové děcko…). Kdo řídil Porsche 930 Turbo, byl prostě machr. Kdo řídil Ruf CTR Yellowbird, byl machr na druhou.

A největší machr ze všech byl Stefan Roser, testovací pilot Rufu. On je mistrem volantu v populárním videu „Faszination on the Nürburgring“.

Bez přilby, v krátkém rukávu, riflích a mokasínech řídí Yellowbird na samotné hranici přilnavosti, a když má chuť, zapaluje úžasnými drifty ony drahocenné pneumatiky. Vypadá to, že brzdy od Bremba s kotouči o průměru 330 mm používá zřídka a podvozek vybaven tlumiči Bilstein je snad direktně propojen s jeho zadnicí.

Impozantní demonstrace ovládání auta na limitu, přestože tady jsme daleko za pomyslnou hranicí mentální pochopitelnosti na cestě do márnice. Vyhrál jste v životě a každé čtyřkolové vozidlo je vašim otrokem. Salutujeme vám.

Za cenu cca 223 000 dolarů (což je při dnešním kurzu pořádná pálka – cca 5,3 milionu korun) jste mohli mít skutečného jednorožce ve stádu devětsetjedenáctek.

Ruf vyrobil pouhých 29 Yellowbirdů ze zakoupených šasi od Porsche, další mizivý počet jsou přestavby na popud majitelů sériových 911. Kolik jich žije dodnes, můžeme pouze hádat. Těžko domyslet, kolik kanárků svým komplikovaným charakterem dohnalo řidiče k vraždě z nedbalosti.

Poslední informace na závěr. Zapomeňte na okruh Ehra-Lessien a tamní rychlostní rekord. Rok poté na známém polygonu Nardo v Itálii byla hranice posunuta o ždibec dále. Maximální rychlost: 341,9 km/h

Stále děsivě rychlé i na dnešní poměry.

Použité fotografie: Ruf Automotive Gmbh, caranddriver.com, roadandtrack.com

Daniel Fuglevič
Facebook
Instagram